Srpen 2010

Slovníček bylinek

21. srpna 2010 v 18:35 | ps |  Kulinář
Nejčastěji používané bylinky:

il basilico - bazalka
la salvia - šalvěj
il rosmarino - rozmarýn
l'origano - oregano
l'alloro - bobkový list
la maggiorana - majoránka
il timo - tymián
l'anice - anýz
l'erba cipollina - pažitka
il mirto - mirta
lo zafferano - šafrán
la menta - máta
l'aneto - kopr
il coriandolo - koriandr
lo zenzero - zázvor
il chiodo di garofano - hřebíček
il pepe - pepř
l'aglio - česnek
il cumino  - kmín
la cannella - skořice

Slovníček ryb

21. srpna 2010 v 18:21 | ps |  Kulinář
Tady je slovníček těch nejběžnějších ryb, se kterými

ITALIANO
 se setkáte v Itálii, především na stole :)

ČESKY
lo sgombro
makrela
la trota
pstruh
il branzino
mořský okoun
la spigola
okoun
il palombo      
druh žraloka
l'acciuga
sardelka               
l'alice
ančovička
la sardina
sardinka
il tonno
tuňák

il merluzzo                                         treska                   
il baccalà
treska
il pesce spada
mečoun
lo squalo
žralok
lo scampo
mořský ráček
il polpo
chobotnička
il calamaro
kalamára
il granchio
krab
la sogliola
platýz

Italština z hlediska rodilých mluvčí 2

20. srpna 2010 v 17:05 | ps |  Italština
Dialekty
Hlavně starší lidé mluví dialektem, protože to byl po většinu života jediný jazyk, který znali a používali. Klasické italštině rozumí, ale většinou ji nepoužívají. Mezi mladými je jen málo těch, kteří aktivně používají místní dialekt, nebo jím mluví dokonce převážnou část dne. Nejvíce se používá v domácnostech. Na úřadech, v obchodech a v televizi se s dialekty běžně nesetkáte. Poznáte pouze výslovnostní rozdíly.
I přesto obecně dialekty mizí. Se starší generací odchází většina mluvčích a pokud se mladí o dialekt aktivně nezajímají, nemají pod vlivem globalizace šanci udržet jej, či přenášet dokonce dál na své děti.
Až v posledních letech se objevují knihy a publikace věnované tématice dialektů, jejich původu či gramatice. Začínají dokonce vycházet i "italsko-dialektové" slovníky.
V souvislosti s politickou stranou Lega Nord se také hodně mluví o novém zavedení výuky dialektů ve školách. Podle nejnovějších požadavků by učitelé na základních školách by měli být schopni ovládat místní dialekt. Pro učitele to ovšem nebude vždy lehké, protože díky systému školství "pendlují" od severu k jihu kontinentu, pomalu každý rok učí někde jinde.
Jinak vychází také deníky či časopisy buď výhradně v dialektu, nebo aspoň v "dvojjazyčné" verzi. Nejvíce propagace je tradičně na severu, konkrétně v regionu Veneto. Tam má také Lega Nord nejvíce příznivců.

Gramotnost
Ještě dnes žije v Itálii na 2 miliony lidí ve věku 16-65 let, kteří neumí číst a psát.
Převážná část jich spadá do školních let před rokem 1964, proto situace padesátníků a šedesátníků je dodnes poměrně dramatická.
Průměrnou nebo vyšší gramotnost dodnes vykazuje pouze 20% obyvatel. Nejhorší situace je v Kampánii na jihu poloostrova. Tam dosahuje negramotnost 62%. "Nejlépe" je na tom Toskánsko, kde alespoň základní úroveň gramotnosti vykazuje 54%.

Bookmark and Share

Italština z hlediska rodilých mluvčí 1

20. srpna 2010 v 17:05 | ps |  Italština
Naučit se italsky znamená naučit se základní formu jazyka, se kterou se domluvíte víceméně po celé Itálii.
Na jakékoliv místi Apeninského poloostrova však přijedete, najdete místní dialekt. Ty se liší nejen region od regionu, ale i provincie od provincie (srovnatelné s českými okresy).
To znamená, že vezmeme-li, že Itálie se skládá z 20 regionů a 110 provincií, dalo by se říci, že najdeme možná i na 100 dialektů.
Rozdíly mezi nima jsou někdy neznatelné, někdy znatelné natolik, že si jejich mluvčí navzájem nerozumí, nebo rozumí, ale musí se soustředit a aspoň trochu se snažit.
Dnes mluví pouze či výhradně klasickou italštinou pouhých 44% obyvatel.

Proč tomu tak je?
Až do roku 1860 se Itálie skládala z několika menších států. Až po jejich sjednocení zásluhou vojevůdce a patriota Giuseppe Garibaldiho se jednotná Itálie stala královstvím a prvním králem Vittorio Emanuele II di Savoia.
Jednotlivé státy a území měly svou tradici a historii, působily na ně nejrůznější vlivy sousedních či blízkých států.
Také jelikož je Itálie poloostrov s délkou od severu k jihu čítající více než 1000 km, jen stěží se dostávali lidé z jihu do kontaktu s lidmi ze severu. Každý mluvil vlastní řečí. Neexistovala žádná média z dnešního světa, noviny ani rozhlas, která by mluvila jednou "variantou", které by všichni rozuměli.
Podstatným faktorem je také povinná školní docházka. Ta byla v Itálii zavedena až po roce 1859, kdy v ostatní Evropě díky reformě Marie Terezie již fungovala povinná docházka od roku 1774.

Základní jazykové rozdělení Itálie
Italština patří mezi románské jazyky.
Na severu však najdeme vliv germánských jazyků - hlavně němčiny; na východě vliv jazyků slovanských - slovinština, chorvatština; na jihu pak najdeme vlivy dalších románských jazyků - francouzština, španělština; a kromě nich pak zejména na jihu vliv řečtiny, albánštiny a jazyků indo-árijských.

Toskánština
Za čistou základní a oficiální formu italštiny je považována obecně italština toskánská, regionu Toscana nacházejícího se na severozápadě poloostrova. Je to dáno historií. Hlavním sídlem vzdělanců byla vždy Florencie.
Nicméně pokud dnes přijedete do Toskánska, poznáte, že lidé zde nemluví až tak tou klasickou italštinou, kterou znáte ze školy. Specifickým znakem je vkládání hlásky "h" na začátek slov a někdy i do prostřed jako pomůcku při vyslovování. Příkladem může být slovo "casa" = dům. Obecně se toto slovo vyslovuje "káza". Potkáteli však Toskánce, vysloví toto slovo jako "háza".

Bookmark and Share

Umberto Eco

19. srpna 2010 v 16:57 | ps |  Italština
Umberto Eco je živou legendou.
Ve škole jsme se o něm učili, ale tehdy mne ani ve snu nenapadlo, že jednou mu budu tak "teoreticky" blízko (aspoň zeměpisně) a budu se s jeho jménem setkávat v běžném životě.

Narodil se v roce 1932 v italské Alessandrii, městě nacházejícím se v regionu Piemonte, na severozápadě Itálie.

Student a profesor
V roce 1954 získává magisterský titul v oboru filosofie na Univerzitě v Turíně, v roce 1961 se stává docentem estetiky, od roku 1975 je profesorem sémiotiky na Univerzitě v Bologni (tady poprvé ta výše zmíněná "blízkost").
Od roku 1985 do současnosti, to už je pak 38 čestných titulů získaných na univerzitách po celém světě. Jmenujme např. Soffi, Chicago, Grenoble, Paříž, Berlín, Quebec, Jeruzalém nebo Londýn.

Spisovatel a redaktor
V letech 1959 až 1975 pracuje jako hlavní redaktor pro nakladatelství Bompiani.
- 60. léta:  Opera aperta (1962), Diario minimo (1963), Apocalittici e integrati (1964), Le poetiche di Joyce (1965), La struttura assente a La definizione dell'arte (1968)
- 70 létaLe forme del contenuto (1971); Il segno, Il costume di casa a Beato di Liébana (1973); il Trattato di semiotica generale (1975), Il superuomo di massa (1976, 1978), Dalla periferia all'impero (1977), Come si fa una tesi di laurea (1977), Lector in fabula (1979)
- 80. létaIl nome della rosa (1980), Il pendolo di Foucault (1988), Sette anni di desiderio (1983), Semiotica e filosofia del linguaggio (1984), Sugli specchi e altri saggi (1985), Arte e bellezza nell'estetica medioevale (1987), Lo strano caso della Hanau 1609 (1989)
- 90. létaI limiti dell'interpretazione (1990); Stelle e stellette e Vocali (1991), Il secondo diario minimo, Interpretation and overinterpretation (1992), La ricerca della lingua perfetta nella cultura europea (1993), Sei passeggiate nei boschi narrativi (1994), L'isola del giorno prima (1994), Cinque scritti morali a Kant e L'ornitorinco (1997), Tra menzogna e ironia (1998), La bustina di Minerva (1999), Baudolino (2000) a La misteriosa fiamma della regina Loana (2004) 

zajímavé články:

Překladatelství
Teorii překladu věnoval Umberto Eco jedno ze svých děl, nazvané Dire quasi la stessa cosa (2003).
Zajímavý je taky výklad k překladu na následujícím videu: Umberto Eco e la traduzione.
(zde má druhá "teoretická" blízkost)

Televize
V letech 1954 až 1959 byl redaktorem kulturních programů státní televize Rai.
Do dnes je zván do nejrůznějších televizních pořadů, např. Che tempo che fa

Ocenění
V roce 1981 získává první ocenění Premio Strega za knihu roku, Il nome della rosa (Jméno růže).
Následuje ocenění ve Francii, v Kranadě, Rakousku, České republice (rok 2000 - Dagmar and Vaclav Havel Vision 97 Foundation Award), v USA, Maďarsku a samozřejmě několik italských ocenění.

Oficiální internetové stránky:

Accademia della Crusca

19. srpna 2010 v 15:21 | ps |  Italština
Accademia della Crusca, to je základní orientační bod italského jazyka, jeho historie i současného vývoje. Najdeme ji ve Florencii, v ulici Via di Castello 46, ve Villa Medicea di Castello.

Význam
Akademie sleduje při své činnosti 3 základní cíle a principy:
- podpora vědecké činnosti a vzdělávání nových výzkumných pracovníků v oblasti italské lingvistiky a filologie prostřednictvím specializovaných center a spolupráce s univerzitami
- získávání a obrana znalostí historie italského jazyka a kritického pohledu na jeho současný vývoj v italské společnosti a především ve školách
- spolupráce s hlavními zahraničními institucemi a italskými vládními a EU institucemi ve prospěch mnohočetnosti a bohatosti evropského kontinentu

Vznik
Vracíme se do let 1570-1580, kdy se 5 spisovatelů a literárních vzdělanců, milovníků jazyka a literatury, Giovan Battista Deti, Anton Francesco Grazzini, Bernardo Canigiani, Bernardo Zanchini a Bastiano de' Rossi, později společně s Lionardo Salviati, snaží oddělit od florentské pedantské Akademie a naopak se nazývají crusconi, od italského slova crusca = plevy, otruby, označujíc tak své počínání a věnování se lidovému a "vulgárnímu" jazyku jako "bezvýznamné řeči a rozhovory".
Od samého počátku dávala prostor předním vzdělancům a italským i zahraničním představitelům nejrůznějších vědeckých oblastí: mj. Tassoni, Maffei, Maggi, Monti, Leopardi, Manzoni, Carducci, Galilei, Redi, Torricelli, Malpighi, Muratori, Botta, Capponi, Voltaire, Rosmini, Witte, Gladstone.

První slovník
První slovník začíná postupně vznikat už od roku 1590. Je věnován autorům 14. století, Dante, Boccaccio a Petrarca a jejich dílům Divina Commedia, Decameron a Canzoniere. Vychází pak v roce 1612, vzbuzujíc okamžitý obrovský zájem i polemiky o použitých kritériích. Vedle výrazů čisté, krásné florenštiny jsou uváděny výrazy běžně užívané prostým lidem, "vulgárního" jazyka.
Slovník sklízí zájem po celé Evropě a stává se lexikografickým vzorem pro ostatní lingvistické akademie při zpracovávání a vydávání slovníků všech ostatních evropských jazyků.

Současnost
Dnes pokračuje akademie ve své vydavatelské tradici, veřejnosti nabízí svou knihovnu a archiv, spolupracuje s obdobnými institucemi v zahraničí, organizuje setkání, semináře, aktivně se podílí na evropské jazykové politice, konkrétně projektem "Firenze, Piazza delle Lingue d'Europa".

Internetové stránky:

Kontaktní údaje:

sekretariát:
Accademia della Crusca
Via di Castello 46, 50141 Firenze
Tel.: +39 055-454277/8
Fax: +39 055-454279
Email: Silvia Franchini (franchini@crusca.fi.it)
Email sekretariáti časopisu "La Crusca per voi": abbonamenti@crusca.fi.it

knihovna:
Biblioteca dell'Accademia della Crusca
Via di Castello, 46
50141 Firenze (Italia)
Tel.: +39 055 454277
Fax: +39 055 454279

archiv:
Archivio dell'Accademia della Crusca
Via di Castello, 46
50141 Firenze (Italia)
Tel.: +39 055 454277/78
Fax: +39 055 454279

Bookmark and Share

Intervista a Valeria Della Valle

19. srpna 2010 v 14:22 | ps |  Italština
Krátký rozhovor s docentkou fakulty filologie, lingvistiky a literatury univerzity La Sapienza v Římě, paní Valeria Della Valle na téma vědomé užívání zkratek namísto celých slov a jazykový projev ovlivňovaný současnými médii.


La valigia dei sogni

19. srpna 2010 v 14:08 | ps |  Televizní pořady
Televizní pořad La valigia dei sogni je věnovaný klasickému italskému filmu.

Vysílá jej italská televize zatím jednou za týden, na programu La7, v pondělí večer v 23:05. V plánu jsou již dva díly týdně, jeden v neděli odpoledne ve 14:00, věnovaný zahraničním filmům, druhý v pondělí večer, již tradičně věnovaný italské klasické kinematografii.

V jedotlivých dílech dává moderátor Simone Annicchiarico nahlédnout do zákulisí filmu, který mohli televizní diváci právě sledovat na tom samém programu od 21:10.
Seznamuje s místy, kde byl film natáčen, vysvětluje okolnosti vzniku jednotlivých scén, zajímavosti, kuriozity, svědectví připojují i osobnosti ze světa filmu, historici, znalci.

Z již odvysílaných dílů jmenujme například díl věnovaný filmu Il generale Della Rovere režiséra Roberta Rosselini v hlavní roli s Vittorio de Sica, dále filmy Il mattatore a Un amore a Roma režiséra Dino Risi, nebo Brevi amori a Palma di Majorca režiséra Giorgio Bianchi s nezapomenutelným Alberto Sordi v hlavní roli.

Připravované odpolední vysílání zahájí díl věnovaný Sophii Loren filmem Un giorno di pretura di Steno, následovaný filmem  Ieri, oggi e domani a do třetice Il ragazzo sul delfino.

Oficiální internetové stránky pořadu:


Frittelle (slané)

4. srpna 2010 v 16:46 | ps |  Kulinář
Kromě sladké varianty smaženek existuje taky slaná varianta.

-----
400 g rýže
300 g mouky (hladká)
300 g parmazánu (Parmigiano-Reggiano)
4 vejce
sádlo a olej na smažení
sůl, pepř (přiměřeně)

Ve slané vodě uvaříme rýži. Do mísy dáme nastrouhaný parmazán, mouku, uvařenou rýži, vejce a vše zamícháme, až se vytvoří celistvé těsto. Z něj pak vykrajujeme vlhkou lžící bochánky a ty dáváme do rozpáleného oleje se sádlem a smažíme dozlatova.
Podávají se ještě teplé.

Prakticky se jedná o starý recept na jednoduché jídlo vesničanů, z ingrediencí co dům dal a co zbylo od minule. Může se proto použít rýže zbylá z předchozího dne nebo přidat i cokoliv dalšího, např. fazole, hrášek apod.

Bookmark and Share

Frittelle (sladké)

4. srpna 2010 v 16:23 | ps |  Kulinář
Nejdřív trochu informací
Frittelle jsou tradiční sladké smaženky připravované v zimě, v období karnevalu, to znamená po dobu pěti týdnů před Velikonocemi a na Velikonoce.
Mohou se připravovat i na slano.
Na sladko se pro vylepšení může přidávat rum.

Příprava
Několik variant receptů na jednoduchý smaženky, italsky frittelle:
-----
300 g mouky (hladká mouka, dá se použít i semolínová nebo z kaštanů)
190 ml mléka
1 vejce
15 g droždí
60 g másla
1l oleje (je ho potřeba dost, protože frittelle musí při smažení plavat)

Ve vlažné části mléka rozmícháme droždí. Necháme stranou.
Do mísy rozklepneme vejce, přidáme cukr a máslo. Vše utřeme, zamícháme. Pak přidáme mléko s kváskem, zbylé mléko a nakonec mouku. Dobře promícháme a necháme asi 20 minut odstát.
Mezitím si rozehřejeme olej. Lžící odkrajujeme z těsta menší hrudky, který dáváme do rozpáleného oleje a smažíme je do zlatova. Stačí několik minut. Není jich po usmažení moc, takže klidně se dá připravit i dvojitá dávka. Nakonec se můžou posypat moučkovým cukrem.

Já jsem dělala smaženky z tmavý kaštanový mouky, tak byly po usmažení hodně tmavě hnědý až černý. Ze světlé mouky jsou krásně zlatý.
Moučkový cukr doporučuju až na vychladlý smaženky a jen na ty, který se budou právě jíst. Jinak se cukr rozpustí a druhý den už nebudou smaženky tak vzhledný.

-----
8 vajec + 2 žloutky
citron
100 g másla
300 gramů mouky (hladká)
1 vanilinový cukr
špetka soli
1/2 sáčku prášku do pečiva
100 g cukru
250 ml mléka
olej na smažení

Do hrnce nalejeme mléko, přidáme vanilinový cukr, normání cukr, kůru z citronu, špetku soli a máslo.  Pod hrncem zapneme plotnu a všechno dobře rozmícháme. Jakmile se mléko začíná skoro vařit, plotnu vypneme a nasypeme najednou všechnu mouku, prosátou s práškem do pečiva. Všechno pak zamícháme, musí se vytvořit ucelené těsto. Pod hrncem opět zapneme plotnu na minimum a mícháme těstem, dokud se na dně hrnce nezačně tvořit bílý povlak. Pak oheň vypneme a těsto necháme odpočinout. Po chvíli přidáme postupně všechna vejce, jedno po druhém, nejprve žloutky, pak celá vejce. Na konec z těsta odkrajujeme lžící malé bochánky, které dáváme do horkého oleje a smažíme dozlatova.

-----
280 g mouky (hladká)
20 g droždí
4 žloutky
50 g cukru
20 g másla
250 ml mléka
1 citron
30 g rozinek
2 lžičky rumu
špetka soli

Droždí rozpustíme s trochou mouky, cukru a mléka a necháme vzejít na teplém místě. Do mísy nasypeme mouku, přidáme vejce, cukr a citronovou kůru, špetku soli a nakonec vlažné mléko s kváskem. Dobře dlouze mícháme, přidáme rum a rozinky.
Lžící odkrajujeme bochánky a smažíme je v rozpáleném oleji do zlatova ze všech stran.
Ihned po usmažení je osušíme ubrouskem od přebytečného oleje a posypeme moučkovým cukrem.

A nakonec i nějaké to video s názornou ukázkou přípravy (v italštině). V ukázce říkají smaženkám tortelli, což je prakticky to samé. Jedná se o postup podle receptu s mlékem ohřívaným na plotně: