Petra Hůlová - 11.9.2010

13. září 2010 v 12:06 | ps |  Literatura
V sobotu 11.9.2010 se v rámci Festivalu literatury 2010 v italské Mantově konala přednáška o knize, respektive překladu knihy mladé české spisovatelky Petry Hůlové. Byla jsem u toho a chtěla bych se tu podělit o zážitek a zkušenost.

Petru Hůlovou jsem až do minulého týdne neznala, nečetla jsem žádnou její knihu. Její jméno, jediné české, které jsem našla v seznamu autorů představujících se na italském festivalu, mi nic neříkalo, z internetu jsem se dozvěděla základní informace, že je nositelkou ceny Magnesia Litera, že se v tomto případě jedná už o několikátou knihu, bohužel první přeloženou do italštiny. Musím přiznat, že jsem očekávala asi přesný opak toho, jak se nakonec Petra Hůlová ve skutečnosti jevila.

Přednáška se konala v 18.45 v aule Gymnázia Virgilio. Spolu s knihou Petry Hůlové Přes matný sklo byla představována ještě jedna kniha, mladé německé autorky Claudie Rusch, nazvaná Meine freie deutsche Jugend. Debatu vedla Chiara Valerio, jedna z autorek nové italské generace, dodávající setkání notnou dávkou humoru a živosti. Kombinace dvou uvedených titulů a autorek se mi ale zdála docela nešťastná.
Komentátorka nejprve obě autorky i knihy představila a poté sama jako spisovatelka vyjádřila svůj názor, podle kterého, i když jsou knihy naprosto odlišné, mají něco společného, a to nástin života v postkomunistické společnosti. Zatímco kniha německé autorky, Meine freie deutsche Jugend je satirickým pohledem na společnost za doby DDR a její vliv na autorku jako náctiletou dívku, kniha Petry Hůlové Přes matný sklo je pohledem zevnitř ven, pohledem z nitra hlavních hrdinů, jejich myšlenkami, jak vnímají okolí.

Protiklad obou autorek na přednášce nebyl cítit jen z knih, ale i z jejich vlastního projevu. A tady bych chtěla říci, že ačkoliv Petra Hůlová dělala co mohla, celá přednáška vyzněla podle mne tak trochu v její neprospěch. Komentátorka se snažila klást otázky tak, aby byly srozumitelné, jasné, ale jazyková bariéra udělala své a lidská povaha to završila.
Zatímco německá autorka, která dorazila na přednášku hlasitě, s lilií ve vlasech a ovívajíc se vějířem allà korida, díky předchozímu studiu v Bologni mluvíla víceméně sama a dobře italsky, Petra dorazila tak, jak by se v Čechách čekalo od mladé normální dívky, která nemá potřebu se předvádět a mluví za ní skutky, to znamená v kalhotách a tričku, nicméně elegantních, doprovázená svou tlumočnicí. Sama musela ale mluvit anglicky.
Jelikož Petry tlumočnice překládala vše do italštiny, mohla podle mne Petra klidně mluvit česky, cítit se tak sebevědoměji, vyjadřovat své myšlenky a názory otevřeněji. Nevím, jestli jí tlumočnice překládala z italštiny do angličtiny nebo češtiny, ale dost často Petra nevěděla, na co přesně má odpovídat a jak přesně zněla otázka, průměrná znalost angličtiny při vyjadřování tomu pak na závěr taky nepomohla.

Komentátorka vše obratně vyrovnávala a výsledný dojem byl myslím kladný. Bohužel jsem si ale utvrdila pohled na Italy jako čtenáře, a nejen jako čtenáře, když jsem ve frontě pro autogram, oddělené od fronty na německou autorku, uslyšela v té druhé frontě mladou atraktivní ženu ve věku kolem 35 let vyjádřit se stylem: "Super autorka, ta Němka. Zábavný přednes. Ale ta Češka, to je neštěstí!" Vyjádření ve stylu, co není zábavné, nestojí za nic a nemá cenu se tomu věnovat. A basta. Dost klasické.
Ve frotně na autogram Petry taky byla minimálně desítka lidí, ale přála bych Petře, aby těch autogramů bylo bývalo víc. Ale o těch to není. Kdo si přečetl knihu, věděl. Kdo ne, třeba si ji přečte a pak ať se rozhodne. Místo autorky, která rádobyvtipně jednoznačně odsuzuje minulý režim, jsem viděla a slyšela upřímnou, normální a chytrou spisovatelku, která píše to, co si myslí, a nemá potřebu podlézat střednímu proudu a mase. Ráda si její knihu přečtu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama